Trapezistka Eliška Brtnická se dlouhodobě zabývá uměleckým výzkumem na poli současného cirkusu. Klade si otázky, co je to visutá hrazda, jaké může mít podoby, jakým způsobem se to odráží na pohybu těla a co tento pohyb přenáší na diváka. Její tvorba se vyznačuje výraznými výtvarnými prvky, proto je její nový projekt uveden právě v kontextu galerie. V díle Thin Skin, k němuž přizvala Alžbětu Tichou a Filipa Zahradnického, se zaměřila na hrazdu jako na kinetickou a akční sochu. Hrazda byla dekonstruovaná, její parametry radikálně změněné a hlavním protagonistou se stala dlouhá tenká železná tyč.

Fascinuje nás chování toho materiálu, pohyb zavěšené tyče nás téměř hypnotizuje. Určité pohyby se mohou nevratně projevit na tvaru hrazdy a vytvořit nové podmínky ne/stability, na něž se musíme adaptovat. Vyrovnáváme se s křehkostí a zranitelností, které lze pocítit jen skrze tenkou kůži.

Thin Skin je meditativní dílo pohybové instalace. Svět jako grafický model, krajina linií. Kovové pruty se v prostoru prolínají s těly performerů, kteří citlivě přijímají fyzikální odpovědi materiálu – svého partnera. Pohyblivé sochy se objevují a mizí. Jejich archetypální kostry lze obalit významy nebo jen nechat plynout. Tělo se otiskne v hmotě, obraz v mysli, čas se ohýbá. Tato „intuitivní fyzika“ demonstruje nejzákladnější principy bytí v gravitačním poli země.