Ženská energie vesmíru a její projev v duši člověka. Co je to za otázku, na kterou neexistuje jednoznačná odpověď? Beztvářnost v masce tváře? První neznáš, druhé nevidíš a třetí si nepamatuješ?

„Je půlnoc. V tuto hodinu by měl být člověk schopen sestoupit do největších hlubin svého bytí a bude-li sestupovat dost rychle a sestoupí-li dost hluboko, uvidí zříceniny Jeruzalémského chrámu, plačícího Boha a modlící se mrtvé.“ Elie Wiesel

„Irina Andreeva působí v inscenaci Dybbuk jako nadpřirozené zjevení… výbušná… duše s nadšením vystupující do jiného těla.“ Nelson Pressley, The Washington Post

Nemohu si vybavit, že bych kdy viděl Dybbuka s tak s mučivým půvabem, jako ve fantaskním sólovém tanci souboru Teatr Novogo Fronta. Andreeva je mistrem sebekázně a na svých čistých, přesně vypočtených pohybech staví napětí, které nikdy nepolevuje. Howard Shapiro, Philadelphia Inquirer

V představení Dybbuk bylo tolik úžasných prvků…rtuťovitá, ale napjatě ukázněná ženská „pára“, Andreeva věnovala tuto inscenaci „ženskému principu vesmíru.“ … decentní a krásně provedené flamenco zakončené ve strhujícím ronde de jambe, které kouzelně přechází v groteskní step…. Merilyn Jackson, explordance.com