V místech, kde se potkává náladový ambient s komorní vážnou hudbou a minimalismem stojí berlínský klavírista Nils Frahm. Po úspěšném vystoupení na Festival Spectaculare 2014 se výrazná osobnost současné experimentální hudby vrátí 7. května 2015 do Paláce Akropolis. Ať už hraje svoje klavírní improvizace s pokorou k tichu a nebo naopak třeští v maximální intenzitě, vždy patří k tomu nejpozoruhodnějšímu, co se aktuálně děje na scéně alternativní hudby.

Postupy komorní vážné hudby či minimalismu poslední roky výrazně zasahují do sféry ambientu a experimentální elektroniky a mezi nejvýraznější představitele tohoto fúzování patří berlínský hudebník Nils Frahm vydávající na značce Erased Tapes. Málokterý hudebník z populární vlny moderní klasické hudby přistupuje k hudbě s takovým rozhled a zároveň pokorou a touhou po objevitelských výpravách po hranicích žánrů.

Nils Frahm studoval hru na klavír u Nahuma Brodského, žáka Čajkovského, se stejnou vervou jako vážné hudbě ale propadl i experimentální elektronice. Jeho debut Streichelfisch z roku 2005 se ještě nese v duchu abstraktních glitchových kompozicí s cvakajícími beaty, následné album Electric Piano (2008) už ale spadá do neo-klasického žánru. Kontemplativní kompozice alb Wintermusic či Bells (shodně rok 2009) objevují svět ztišené melancholie klavírních sól, které ale prozrazují i vlivy ambientu či post-rocku.

Frahmův velký průlom přišel v roce 2011 s albem Felt natočeným pro značku Erased Tapes, na níž se shromažďují výrazné osobnosti post-klasické vlny jako Peter Broderick, Ólafur Arnalds nebo A Winged Victory for the Sullen. Felt je pozoruhodný experiment s klavírem, jehož zvuk je tlumený přes plsť a výsledkem jsou intimní skladby, v nichž jsou mezi tóny slyšet i ty nejniternější pohyby uvnitř klavírní konstrukce. Album figurovalo ve výročních žebříčcích Guardianu nebo časopisu Mojo a mezi Frahmovy fanoušky se tehdy zařadil i Thom Yorke, který skladbu Ambre zařadil do svého žebříčku zveřejňovaného na webu Radiohead. Frahm má za sebou také nahrávky s čelistkou Anne Müller a nebo singly s Ólafurem Arnaldsem a F. S. Blummem. Stejně jako jeho kolega Hauschka, má i Frahm oblibu v neortodoxním použití svého nástroje – Screws natočil jako improvizace pro devět prstů v době, kdy si léčil zraněný palec a na desce albu Spaces zapracoval do svých kompozic i samply zvonících mobilů či kašlání diváků nahrané během svého koncertu. Vinylové album Juno Reworked z roku 2013 ale potvrzuje, že má pořád blízko i ke světu elektronické hudby – na kolekci se remixy podíleli i Luke Abbott a Clark. Na živo je setkání s Frahmovou hudbou zážitek, který vám může úplně změnit způsob vnímání hudby. Nakonec portál Resident Advisor ho nedávno zařadil mezi patnáctku nejlepších koncertních umělců za rok 2014. V novém roce chystá Nils Frahm album pro Erased Tapes a do Prahy určitě dorazí s čerstvým materiálem, což může být další dobrý důvod, proč 7. května nechybět na jeho vystoupení v Paláci Akropolis.