Unikátní prostory Evangelického chrámu u Salvátora na pražském Starém Městě rozezní v rámci Festivalu Spectaculare tvorba pařížského skladatele Quentina Sirjacqa. Jeho delikátní klavírní improvizace spojují komorní hudbu a avantgardu s náladovým ambientem či postupy filmové hudby. Domácím zástupcem večera bude cenami ověnčená jazzová pianistka a skladatelka Beata Hlavenková známá například z projektu Eternal Seekers.

Pařížan Quentin Sirjacq se hudbě věnuje od útlého mládí, vedle klasických skladatelů jako jsou Satie či Ravel si ale zamiloval i hudbu jazzových velikánů Johna Coltranea nebo Charlese Minguse, kteří ho ze svých nahrávek naučili, že vrcholem tvorby je ve skutečnosti improvizace. Sirjacq studoval na Mills College v Oaklandu a na Královské konzervatoři v holandském Haagu, posledních deset let pak strávil hudebními kolaboracemi i sólovou tvorbou, která je často svázaná s filmovými, divadelními či tanečními projekty. Hrál či natáčel s osobnostmi avantgardní hudby jako jsou Fred Frith, Joëlle Léandre či William Winant, proslavilo ho ale také spolupráce s anglickým dream folkovým projektem Dacota Suite na albech The Side of Her Inexhaustible Heart (2011) a There Is Calm To Be Done (2014). Jeho klavír zde doprovází introspektivní písničkářství Chrise Hoosona. Regulérní sólová kariéra Quentina Sirjacqa začíná v roce 2010 albem La chambre claire, na němž propojuje světy experimentální hudby a popu, kde ale vždy v centru zůstává silný osobní prožitek. „Sirjacqovy skladby jsou exkurze do nitra, které ale fungují na emoční rovině, stejně jako svým elegantním designem.“ popisuje jeho hudbu kanadský web Textura.

I pro Beatu Hlavenkovou je klaviatura vstupní branou do světa nevídaných zvukových dobrodružství. Slezská hudebnice má za sebou studia na Janáčkově konzervatoři v Ostravě i v americkém Massachusetts a její první výrazný autorský počin přišel v jazzovém projektu S’aight, který debutoval eponymní deskou v roce 2004. Širší veřejnost zaujala Hlavenková o tři roky později projektem Eternal Seekers, v němž se potkala se zpěvačkou Lenkou Dusilovou a tělesem Clarinet Factory. „Výjimečnou osobnost domácí scény“ (jak Hlavenkovou popisuje Lubomír Dorůžka) uslyšíte hrát i na deskách tak odlišných umělců jako jsou Yvonne Sanchez, Toxique nebo Věra Martinová. Vlastní kompozice dominují deskám Joy for Joel (2009) a Theodoros (2013) věnovaným jejím dvěma synům. Za druhou jmenovanou dostala Beata Hlavenková cenu Andělem v kategorii Jazz & blues.