MIDI LIDI (Xproduction / Malárie)

bio 2010

Elektropopová Kapela Midi Lidi vznikla v roce 2006 na troskách seskupení Krásný Stěhovák Gerard & Sexuální nábytek. Od té doby funguje ve složení Petr Marek (zpěv, elektronika, klávesy), Markéta Lisá (zpěv, elektronika, klávesy, saxofon), Prokop Holoubek (zpěv, bicí, klávesy, klarinet, kytara) a tři vizuální umělci Filip Cenek, Magdalena Hrubá a Jan Šrámek vytvářející koncertní videoprojekce, obaly alb, plakáty i trička. V roce 2007 Midi Lidi vydali album Čekání na robota u brněnského labelu X production. Album bylo nominováno na cenu Anděl 2007. Díky úspěchu alba u české i slovenské kritiky i posluchačů začala kapela často koncertovat. V roce 2009 začala kapela pracovat na novém albu a zároveň hudbě k filmu Protektor (r. Marek Najbrt). Alba Protektor (soundtrack, Negativ) a Hastrmans, Tatrmans & Bubáks (Xproduction/ Malárie) vyšla jen měsíc po sobě na podzim roku 2009. Midi Lidi za soundtrack obdrželi filmovou cenu Český Lev, za desku Hastrmans, Tatrmans & Bubáks byli opět nominováni na cenu Anděl a vydali se na Bubáks tour čítající přes 60 koncertů. V roce 2010 vytvořili hudbu k divadelnímu představení Ubu se baví (Divadlo na Zábradlí), a také hudbu k ceněnému dokumentárnímu filmu Český mír (r. Klusák/Remunda). Midi Lidi jsou známí tím, že rádi a často koncertují, jejich koncerty jsou stále proslulejší svojí bezprostřední energií. Za 4 roky existence kapela odehrála mnoho koncertů v ČR, na Slovensku, ale i v Polsku, Rusku, Anglii, Německu či Chorvatsku. V Čechách a na Slovensku už patří ke stálicím většiny větších festivalů. Členové kapely jsou svojí další činností široce rozkročení mezi nejrůznější umělecké obory a na české scéně jsou jednotlivě známí i jako filmoví tvůrci, herci, divadelníci, promotéři, vizuální umělci či grafici. Midi Lidi v současnosti pracují na dalším řadovém albu s názvem Operace Kindigo, které by mělo vyjít na jaře 2011, a zároveň na hudbě k připravovanému filmu legendárního režiséra české Nové vlny – Jana Němce.

DVA

V pořadí třetí album dua Dva nese název HU (zkratka pro Maďarsko, nebo páté nejčastější příjmení na světě, staroegyptské první slovo bůh nebo druh ovce). Pro Dva to v jejich jazyce ale znamená první slabiku, kterou vyloudila lidská bytost a také tak mluví opice a sovy. Po předchozím konceptu folklóru neexistujících národů, s nímž pracovali na albu Fonók (2008, Indies Scope), přicházejí Dva s konceptem popu z neexistujících rádií. Pro spolupráci na tomto albu si opět vybrali berlínského producenta Jayrope.

Nahrávky Hu a Fonók dělí necelé dva roky. A to na výsost rušné dva roky. Dva kromě nadmíru pilného koncertovaní (přes 150 vystoupení po celém světě), pracovali na hudbě k divadelním představením. Hudbu DVA si vybrala do své reklamní kampaně pro německý trh firma Deutsche Telekom. Album Fonók ocenila nadšeně i kritika, výrazně uspělo v evropské WMCE, získalo nominaci na cenu Anděl 2008, objevilo se na čtvrtém místě nejlepších česko – slovenských desek uplynulé dekády dle redaktorů Musicserveru. „Původně jsme chtěli, aby to bylo nejveselejší album všech dob,“ svěřují se DVA. „Ale nakonec se to trochu zvrtlo a pokoutně se tam propašovalo několik melancholických momentů. Teď to jsou spíš takové happy melancholické popsongy.“

HU vznikalo v červenci 2010 v chalupě U čerta v éměř opuštěné podještědské vsi Padouchov. „Na albu je třináct písní v neexistujících světových jazycích, zaslechnutých na třinácti neexistujících rozhlasových stanicích“. Po Fonók který byl texty převážně o studených severských krajích, se album Hu drží zvířecích motivů a tropických či jižních krajin.

V podkrovním domácím studiu, kde DVA nahrávali i album Fonók, je vybavení nahrávání velmi jednoduché a účelné: rozhlasový mixpult Studer kdysi vyřazený z rádia Svobodná Evropa, mikrofony AKG z roku 1948 a tentokrát i nezbytný diktafon. Kapela opět přichází se svébytnými a propracovanými písňovými tvary plnými zpěvu ve vlastních jazycích. Oproti Fonóku se tu však tentokrát mnohem více sampluje. DVA ovšem čerpají pouze z vlastních zásob – používají a upravují části svých terénních nahrávek, které mnohdy zasadí do nečekaného kontextu, či změní k nepoznání. Zásadním tvůrčím impulzem pro vznik mnoha písní na tomto albu bylo pro Dva letošní turné na tropickém ostrově Reunion. „Chtěli jsme, aby většina písní vznikla zde. Každý den vzít banjo a nahrát celé album akusticky na diktafon. Nakonec jsme nemohli banjo vzít s sebou do letadla. Většina písní tedy vznikla v květnu v Pardubicích.“ Kapela se svůj silný zážitek z pobytu snažila přenést i do písní – album má díky tomu v některých ohledech téměř tropickou atmosféru – zaslechnete na něm vřeštění opic i samply použité z pouličních nahrávek z reunionského městečka St. Joseph.

Následně při nahrávání na chalupě se duo v pauzách mezi studiovou prací proměnilo v lovce „rušivých“ zvuků z otevřeného okna studia či v místních lesích. Na albu díky tomu zazní zvuky letícího letadla, bučících krav, čmeláka anebo souseda včelaře, který hrává na 150 let starou trumpetu. V aranžích kapela také využila zvuky vybavení chalupy jako konve, lahve či staré nádobí. Honza Kratochvíl opět pochvalně kvituje spolupráci s berlínským producentem Jayropem. „Je mu se zalíbily nové skladby natolik, že plno věcí zůstalo už z našeho materiálu z domova, který jsme považovali za pracovní. Ale nám se zase líbilo, co do nich vnesl na Padouchově on. Takže po Fonóku druhý důkaz toho, že jsme si vzájemně sedli.“

Nahrávání po celou dobu asistoval i zkušený rozhlasový technik Josef Švarc (otec Báry Švarcové). Finální mix a mastering proběhl ve studiu Vitaliana Zurla v Berlíně, opět na analogový pás. Album si použitím starých technologií a přispěním Jayropeho producentského umu zachovává domáckou atmosféru.