Křest alba Krankoty, host večera OTK

Rudovous: rock´n´schrammel shrapnel chanson band

Rudovous, film Akira Kurosawy z roku 1965 je existenciálním dramatem, navíc se silným akcentem na sociální kritiku. A nechybí mu ani výrazný morální a lidský podtext. Prakticky totéž vše lze ale říci i o stejnojmenném seskupení z Prahy. Je ovšem nutno připomenout, že pojem Rudovous neboli Barbarossa podle wikipedie znamená zároveň i hru s plastelínou. Přibližně někde mezi těmito dvěma póly, při bloudění během hledání šumavských hřibů, je potřeba hledat podstatu všeho. Ale zatímco král a římský císař Fridrich I. Barbarossa strávil celé své panování na počátku dvanáctého století v nejistotě, konfliktech s italskými městy a vyjasňování pozic s klérem, chlapci z pražské formace si nic vyjasňovat nemusí neboť mají jasno ve všem. Formace Rudovous se vynořila z Labutího jezera roku 1994 a od té doby je noční můrou všech příznivců progresivních trendů i nápaditých plagiátorů britských kapel žijících v bludu, že tudy vede cesta (o čemž si švýcarští myslivci myslí své). Po kolekcích Koláčem k tobě (demo) a s Čížkem po funuse (oficiální debut) se po více než pár letech přihlásila s druhým albem Krankoty. Nespěchá, zraje. Na hudebním eintopfu, ve kterém nelze přehlédnout (natož pak přeslechnout) hospodský šraml, optimistický surf-rock, ryzí rytmy punku, šansonově nosové polohy, nad kterým zajásá každý otolaryngolog, špetku folku, lžíci popových melodií i otlučený dávkovací plecháček jazzu, se podílí akordeon, ryčné bicí, výrazný klarinet, baskytara, kytara a několik dalších nástrojů. Krmě pro vyhládlé. A všemu vládne zpěv bubeníka Bonza a jeho neuchopitelné texty plné absurdní poetiky. Asi už se nikdy nezbaví konotací k Tomu Waitsovi (pikantérií budiž fakt, že jim to nejspíš nevadí) a zatímco slavnější seskupení, kterými též skoro všichni zúčastnění prošli, postupně zanikají nebo se alespoň permanentně proměňují, stabilita souboru se jeví neměnnou. Tiger Lillies chudých, smutek ulice, dětský bubínek, zpívající putyka před zavíračkou, teskné balady, provokace fantazie a staropražská pouť. Rozvernost písní pro přerostlé děti a hrátky s dynamikou. Všeho druhu. Odrhovačky i proaranžované, dotaženě důmyslné propletence melodií, rytmů a zhudebněné energie nočních návratů. Pouhá zábava? Zrcadlo postmoderního světa? Každému, co jeho jest. Vesnická kutálka doprovází otřískaný pohřebák na krchov, ze škarpy ho sledují indiáni v teplácích, v tom se rakev otevírá a zdánlivý nebožtík se probírá z nečekaně dlouhého delíria. Ideální čas, aby průvod otočil a všichni zamířili do místní putyky, středobodu kultury. Protože právě tam dojde na ten zcela současný, autentický folklór. fst