Fotografka Jitka Kopejtková přichází do Paláce Akropolis. Její kolekce Strhané plakáty reprezentuje naprosto ojedinělé téma: způsob, jakým se ulice podepisuje na nástrojích propagace (a propagandy) a deformuje je ve svérázná umělecká díla. Fotografii každého strženého plakátu předchází hledání, které může být i velmi dlouhé. Důležitá je totiž autenticita – žádný z plakátů totiž nesmí být cíleně poškozen přímo autorkou. Někdy jde o hledání konkrétního plakátu, jindy „jen“ o náhodnou inspiraci. Jitka Kopejtková na svých fotografiích každopádně zachycuje nejpřirozenější projev street artu – poškozování a ničení produktů určených k podpoře prodeje nejrůznějšího zboží. Je vedlejší, zda se jedná o výsledek promyšleného aktu (stržení plakátu, který vzbuzuje nesouhlas) nebo animálního vzteku, případně nudy. Na fotografiích Jitky Kopejtkové jsou všechny stejně živé.