Kultovní doom jazzová kapela Bohren & der Club of Gore se navrácí po 5 letech do Prahy.

V pátek 8. listopadu se v Praze představí hudební lahůdka – své temné melancholické suity nabídne posluchačům v Paláci Akropolis německé doom jazzové trio Bohren & der Club of Gore. Kultovní kapela už přes čtvrt století propojuje atmosférický dark ambient s pomalými jazzovými baladami a estetikou noirových filmů a do Paláce Akropolis se navrátí po dlouhých šesti letech.

Jak by zněl soundtrack k Twin Peaks v podání Black Sabbath hrajících na akustické nástroje? Nejspíš jako instrumentální kvarteto Bohren & der Club of Gore z německého Severního Porýní-Vestfálska, které se už od polovičky 90. let pohybuje mimo všechny žánrové škatulky i módní trendy a dávno se zařadilo k nejoriginálnějším kapelám starého kontinentu. Původně Bohren & der Club of Gore vznikli coby kvartet na počátku devadesátých let jako heavy metalová/hc kapela, postupně ale Thorsten Benning (bicí), Robin Rodenberg (basa), Reiner Henseleit (kytara) a Morten Gass (kytara/klavír) začali odhazovat všechna žánrová klišé a během polovičky dekády se vydali na pozoruhodnou hudební cestu, která vyústila v nepravděpodobný, ale zcela originální žánrový kříženec lounge jazzu a doom/drone metalu.

V roce 1997 nahradil kytaristu Reinera Henseleita saxofonista Christopher Clöser a na následném albu Sunset Mission (2000) už Bohren & der Club of Gore zcela opustili elektrické kytary a od té doby využívají jen čistě jazzové prostředky (včetně stařičkých elektronických kláves). Na jedné straně tak zní ospalý saxofon, líný klavír, jazzové štětičky a na druhé se rozprostírá teskná atmosféra zkázy, pomalý rytmus a těžkotonážní baskytara, pozůstatky jejich doom metalové odysei.

Na albech jako Geisterfaust (2005) nebo Dolores (2008) jako kdyby se zastavil čas někdy mezi druhou a třetí hodinou ráno v opuštěném baru, jehož okna skrápí husté provazy nekonečného deště. Black Earth z roku 2002 se dočkalo celosvětové distribuce v péči americké značky Ipecac Recordings patřící hudebnímu všudybylovi Mike Pattonovi. Ambasadorovi rockové alternativy Pattonovi se pak dostalo cti být vůbec prvním vokalistou ve skladbách Bohren & der Club of Gore – v roce 2011 s nimi pro album Beileid natočil překvapivou coververzi jedné písně německých heavymetalových legend Warlock nataženou na velkorysých třináct minut.

„Posluchači musí mít při poslechu naší hudby pocit, jako kdyby leželi v hrobě,“ vysvětluje v jednom rozhovoru filosofii Bohren & der Club of Gore jejich kytarista Morten Gass a varuje všechny, kteří by k jejich nokturálním jamům přistupovali příliš lehkomyslně. V roce 2014 se Bohren navrátili doposud poslední studiovým albem Piano Nights, které patří k jejich zvukově nejpestřejším deskám a o dva roky později pak vydávájí svou ´best of´ 2cd kompilaci Bohren for Beginners . Enigmatičtí jako filmy Davida Lynche a zádumčiví jako snímky Andreje Tarkovského, temné vibrace německého instrumentálního v současnosti už pouze tria Bohren & der Club of Gore ponoří v pátek 8. listopadu Palác Akropolis opět do transcendentální temnoty.

V roli předskokana se představí v Paláci Akropolis 8.listopadu osmadvacetiletý mnichovský klavírista Carlos Cipa, který v první polovině této dekády patřil pod ochranná křídla německého vydavatelství Denovali Records, kde také vydal dvě alba, The Monarch And The Viceroy v roce 2012 a All your life you walk v roce 2014. Nahrávky obsahovaly sólové klavírní skladby v duchu Erika Satieho či Claude Debussyho a pomohly mu se etablovat na poli současné vážné hudby. Cipa studoval klavír od útlého dětství, v pubertě ale utekl k bicím a působil v jazzových, punkových či indierockových kapelách a právě tato zkušenost se v jeho klavírní hře také odráží a pomáhá mu rozvinout klasické vážnohudební postupy vlastním unikátním způsobem. Po jeho minialbu Sculptures z roku 2017 pro severskou vážnohudební značku 1631 se Carlos Cipa letos navrátil třetí studiovou deskou Retronyms na prestižním vydavatelství Warner Classic. Na ní se mu podařilo shrnout svůj dosavadní skladatelský um a krom klavíru na novince zazní i dechové nástroje, smyčce nebo také elektronika.