Barevná pošta – tato skupinová výtvarná tvorba je založena na dynamickém spontánním projevu. Právě proto může podávat nezkreslené informace nejen terapeutovi, ale i skupině jako celku a také klientům samotným.

*+*

Složení skupiny

Optimální je 10 až 12-ti členná skupina, přičemž je velmi důležité, aby v ní byly zastoupeny různé charakterové typy. Na věku záležet nemusí. Skupina by se měla alespoň trochu znát. Není tedy vhodné zařadit tuto výtvarnou akci na začátek terapeutického programu. Také není vhodná pro klienty, nacházející se momentálně v akutním panickém strachu z nějaké změny.

Pomůcky

Velmi důležitá je různorodost materiálu, aby si každý mohl najít způsob vyjádření, který by byl blízký jeho charakteru nebo také, aby měl možnost jiný materiál poznat… Čtvrtky min. A2, štětce různých velikostí a tvarů, střední natěračské štětky, špachtle, špejle, grafické válečky, malé mycí houby, akvarelové a temperové barvy, tuše, mastné i suché křídy, pastelky, uhly, tužky, nůžky a lepicí páska, hodinky s vteřinovou ručičkou

Postup

Skupina si sedne kolem jednoho velkého stolu, na němž jsou připraveny čtvrtky a rozmístěny pomůcky tak, aby každému bylo vše na dosah. Terapeut seznámí skupinu s činností. Měl by však říci pouze co se bude dít a ne proč, aby nedošlo k ovlivnění a k vyvolání strachu. Spíše by měl celou akci prezentovat jako hru nabízející mnohé možnosti, mnohá řešení, mnohá rozhodnutí apod…

Zadání:

1. V časovém limitu 5-ti minut si každý na svou libovolně položenou čtvrtku na výšku nebo na šířku nakreslí, či namaluje rám obrazu. Je dobré skupinu verbálně seznámit s různými druhy rámů, např. tenké, masivní, moderní, barokní, pozlacené, jednobarevné, vícebarevné atd. Po uplynulém čase musí všichni přestat, i kdyby rám ještě nebyl hotov.
2. Ve svém rámu každý začne s nějakým obrázkem. Zde se již časový limit zkrátí na 3 minuty. Všichni musí začínat i končit stejně.
3. Ve směru hodinových ručiček se čtvrtky posunou k sousedícímu, který po odstartování 3-minutového limitu v malování načatého obrázku pokračuje. Má přitom právo pokračovat ve stejném stylu a se stejným materiálem, má právo protestu a do obrázku radikálně vnést svůj styl, má právo pokračovat ve stejném stylu avšak s jiným materiálem, může změnit polohu formátu, může také všechno umýt vodou, může obrázek zmuchlat. Jediné co nesmí, je obrázek zničit takovým způsobem,že by se v něm nemohlo vůbec pokračovat – nesmí jej zabít.

Po 3 minutách musí opět všichni s malováním přestat a posunout obrázky o jednoho dál. V malování a posouvání se přestane až když „Rám obrazu“ doputuje opět ke svému původnímu majiteli. Ten však už do obrázku nezasahuje. (Ten už se může jenom divit…)

Během tvoření se může stát, že někdo bude chtít vyměnit vodu, doplnit barvu na paletě apod. To vše je možné. Je lepší tak učinit v čase posouvání, kdy se čas neměří. Častým dotazem je, jestli se musí do obrázku zasahovat i v okamžiku, kdy se zdá, že je obrázek hotov a ještě nedošel k původnímu majiteli. Nemusí. Neznamená to ale, že ten, kdo jej dostane dál také nebude zasahovat. Pokud má onen další pocit, že chce mít poslední „slovo“, pak má na něj v tomto okamžiku právo.

Čeho by si měl terapeut všímat

Na začátku způsobu orámování. Rám často souvisí s jakousi ochrannou vrstvou člověka, se kterou se ve všedním životě prezentuje a která jej chrání. Některé rámy zůstanou během celé akce neporušené, jiné budou přemalovány…, někdo bude mít tendence na obrázcích více opravovat rámy, než pokračovat v obrázku… V bodě č.2 je dobré všímat si toho, nejen kolik prostoru nechává klient tomu dalšímu, ale i toho, o kterého spolusedícího se jedná. Během celé výtvarné akce se sleduje i kdo se jen přizpůsobuje, kdo má tendence protestovat, kdo rád ničí, kdo je v roli záchranáře, kdo je se vším rychle hotov a kdo nic nemůže stihnout atd. Je dobré si všimnout toho, kdo udává výtvarný směr, jemuž se ostatní více či méně podřizují. Dalším důležitým bodem sledování je volba a preference materiálu. Významnou úlohu zde hraje špachtle, se kterou se dá do něčeho rýpat (třeba i do nějaké konkrétní postavy na obrázku), dají se s ní seškrabávat vrstvy, případně i prodřít čtvrtka. Díky tomu, že není čas na přemýšlení se často stává, že se špachtle chápou ti, kteří svou agresivitu skrývají a nebo si jí ani nepřipouští. Podobný efekt má práce s válečkem, kterým se dá leccos a leckdo převálcovat. Pokud se terapeutovi podaří naladit uvolněnou atmosféru, může být svědkem spontánních komentářů, majících v terapii velký význam. Je dobré dobře si je zapamatovat, popřípadě nenápadně zaznamenat.

Ukončení výtvarné činnosti

Nemělo by se stát, aby se skončilo s malováním, uklidilo a nezbyl čas na společnou diskusi. Úklid by měl být na řadě až na samém konci. Nejprve by měl mít každý právo vyjádřit se k tomu, jaký obrázek se mu vrátil, jak by jej pojmenoval a jaké poselství to pro něj může znamenat. Celá skupina by se měla zamyslet nad tím, proč se někomu vrátilo pokračování příběhu se kterým dotyčný začal – byl na něj brán ohled, proč byl u někoho výsledek opačný a zda se podobné reakce objevují i ve všední činnosti. Významná je reakce se slovy: „jsem rád/a, že jsem na to nebyl/a sám – sama“. Může poukazovat jednak na závislost na ostatních a neschopnost vzít věci do vlastních rukou a naopak to může být příjemná zkušenost pro ty kteří mají přehnaný pocit, že všechno musí zvládnout sami. Sledovat skupinu při úklidu může být také přínosem. Proč, to snad ani psát nemusím.