Svérázné obleky a klobouky, „sketařsko-stepařský“ zpěv, tanec a spousta absurdního humoru. To je herecké muzikálně-umělecké trio Tros Sketos.

Když se tito pánové v nejlepších letech rozparádí, nenudí se mladí ani staří a holky šílí. Nejlépe jejich vokálně-pantomimické show fungují, když se strefují jeden do druhého a dělají ze sebe lidově řečeno „blbce“.

Nezařaditelná produkce těchto skrytě inteligentních performérů je kombinací kabaretu s hravým neodadaismem okořeněným šamanskými prvky východních kultur.

Originální trio Jaroslav Róna, Aleš Najbrt a František Skála žije dvojím životem. Oficiálně známí a úspěšní výtvarníci mají čas od času potřebu přímočarého exhibicionismu a vypaří se ze svých ateliérů neznámo kam, takže ani jejich nejbližší netuší, kde je hledat. V nejlepším případě v nějakém divadle, ale to není jisté, protože nemají rádi publicitu.

Tros Sketos vzniklo v roce 1986 ve Skálově ateliéru za účelem vytvoření humorného programu pro jeden soukromý večírek. Ale to byl teprve začátek. Debutovali v Pražské pětce a stali se součástí divadla Sklep. Stojí za striptýzovým představením Copak já si vyperu?, uvedeném za bílého dne v období hluboké totality. Po čase přišli na to, že ke svým performancím nepotřebují žádná divadla a osamostatnili se.

Do povědomí široké veřejnosti se dostali v roce 2002, kdy ztvárnili znělku 37. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Již z plakátu působili velmi tajemně a většina návštěvníků udiveně kroutila hlavami se slovy „Co jsou jen tihle zač?“. Jejich „pam pam“, které předcházelo každému filmu, zcela ovládlo tamní atmosféru a znělo v uších nejen festivalovým návštěvníkům, ale celému národu ještě dlouho poté.

Tros Sketos se mohou do Paláce Akropolis vracet téměř jako domů, protože interiér navrhl právě F. Skála. Naposledy jsme je zde mohli vidět v prosinci minulého roku. A čím nás překvapí tentokrát?