Ráda bych vám představila svou práci a základní myšlenky projektu Žižkovští muži ženám. Byla bych ráda, kdyby fotografie mluvily samy za sebe, ale pár slov k projektu snad napomůže k lepšímu pochopení účelu tohoto projektu a kalendáře. Ráda bych vás navedla tak, aby fotografie nebyly pouhé obrazy, ale abyste nalezli příběhy v nich skryté. Z těchto příběhů si můžete odnést více do svého života. Vůbec jsem netušila, co se bude dít, ale jsem za to nyní ráda. V záři 2014 jsem začala intenzivně fotografovat tento projekt. V listopadu 2014 jsme měli v ruce kalendář Žižkovští muži ženám 2015. Byl vytištěn v několika desítkách kusů. Skoro vše se prodalo. Nyní v květnu máte možnost vidět fotografie, které byly v kalendáři použity, v Paláci Akropolis.

Projekt vznikl na začátku mé životní změny od stereotypní kancelářské práce ke kreativní práci fotografky a velkého rozhodnutí dát se na cestu, kam mě srdce táhne. Pro každou změnu je potřeba najít velkou dávku odvahy. Jako máma, která má snahu zajistit stabilní život nejen sobě, ale i dítěti, jsem měla strach o to větší, ale odvaha a nápady delší dobu kulminovaly a první krok se tedy uskutečnil. Od prvního dne této cesty rozhodně nelituji!

Fotografování se věnuji od 17 let. Dříve mě bavilo zachycovat momenty, zkoumat architekturu, kompozice a různé akce. Studovala jsem si po svém, jako autodidakt. Několikrát jsem byla na konzultacích u fotografa Tona Stana, který mě ujistil, že pouze praxí a pilnou prací dosáhnu pokroku, že žádný kurz ani škola mi v tom nepomůže. Od střední školy maluji. Nejraděj portréty, postavy. Tato oblast mi poskytuje možnost, personifikovat a vyjádřit pomocí kompozice to, co chci divákovi říct. Tento postup jsem si tedy převedla i do oblasti fotografie. Chci zachycovat více než jen povrch. Zajímá mě především obsah. Dívám se na lidi jako výtvarník, ale snažím se v nich hledat jako člověk. Každý člověk je něčím zajímavý, výjimečný a může nás obohatit. Hledání tohoto „pokladu“ mě velice baví.

V kalendáři jsou osoby mně známé i neznámé. Začala jsem s kamarádem na Parukářce, postupně jsme vymysleli, že bude na každý měsíc jeden model. Bylo obtížné najít tolik modelů, ale nakonec se to podařilo. Dokonce se podařilo zajistit to, že je model narozen v daném měsíci, který zastupuje. Zajímám se o horoskopy. Modelové tam jsou za sebe, ale i za své znamení. S hledáním modelů do kalendáře mi pomáhali kamarádi i rodina. Od začátku se projekt líbil i NPK Husita se kterými spolupracuji. Starají se o volný čas a vzdělávání žižkovských dětí a mládeže, matek a pořádají kulturní, sportovní a jiné akce. V areálu NKP Husita je i komunitní zahrada Meduňka a kulturní centrum Panoptikum Barikáda.

Žižkov a Jarov je můj domov. Žiju zde od roku 1989. Pořád mě překvapuje, inspiruje. Když vidím z jiné části Prahy vyčnívající Žižkovskou věž, ihned se uklidním, vím, kterým směrem je můj domov. Moc se mi na životě na Žižkově líbí, že se tady někteří lidé snaží o komunitní život. Snaží se pomáhat si navzájem. Je tady hodně neziskových organizací, možnosti trávení volného času nejen jednotlivců, ale i celých rodin. Pořád se tu dějí různé kulturní akce. Je to tady prostě takové lidské, ale zároveň jsou tu možnosti být i sám se sebou a částečně v přírodě. Je tu celkem dost zeleně. Je tu místo pro kulturu, sport, rodinu, děti mají mnoho možností na výběr hřišť. Moc se mi líbí, pozitivní přístup k umění. Na Vítkově jsou instalované velké sochy. Je zde hodně galerií. Zatím jsem prostě nenašla ideálnější místo pro život. Tuto lásku k Žižkovu bych chtěla ve své tvorbě trochu zrcadlit. V projektu Žižkovští muži ženám jsme vybírali lokality z různých částí Žižkova. Fotografovali jsme na Parukářce, na Vítkově, u restaurace Kuře v hodinkách, u Paláce Akropolis, v zahradě Meduňka aj. Muži z fotografií se v těchto lokalitách vyskytují, trénují, meditují a pracují.

Srdečně zdravím,

Vaše Martina

www.martinafoto.cz

http://www.martinafoto.cz/