sobota 23. 11.
NAČEVA ► JDEM TEMNÝM DNEM
19:30, Velký sál
dočasně mimo provoz

info

Zdivočelí koně, projekt jedné z nejvýraznějších a nejzajímavějších osobností české hudební scény, Moniky Načevy, přináší zhudebnění básní umělců pronásledovaných minulým režimem z 60. – 80. let. Texty písní tak pocházejí z pera Václava Hraběte, Ivana Martina Jirouse, Pavla Zajíčka (jehož báseň dala název i celému projektu), Vladimíry Čerepkové, Věry Jirousové nebo Šárky Smazalo-vé. Roku 2020 vyšlo první stejnojmenné album, v současnosti pracuje kapela na nové desce s ná-zvem Jdem temným dnem, která vyjde na podzim roku 2024.

Ve zbrusu nové kapele se Načevě podařilo spojit hudebníky a zvukové alchymisty z opačných pólů české alternativní scény – na bicí nástroje Zdeněk Regál Jurčík (Lvmen, Tomáš Palucha, Priessnitz, Kafka band), na klávesy Vojtěch Procházka (Vertigo, Harpreet Bansal, Freetown Qu-artet, Mikoo, Sisa Feher, Talaqpo) a na basovou kytaru Michal Koval (Masomlejn, Dg 307, s Na-čevou nahrál album Nebe je rudý).

Monika Načeva se objevila začátkem 90. let jako zpěvačka temných básní Jáchyma Topola. Její dráha je spjatá s kytaristou Michalem Pavlíčkem, se kterým do dnešní doby vystupuje a spolupra-cuje. K tomu experimentuje v elektronické hudbě, kde spolupracuje se silnými osobnostmi z Čech, Slovenska, ale hlavně z Anglie. Jejím hlavním rysem je práce s básněmi, originální přístup a mi-mo-žánrová cesta. Jako herečka hrála v kultovních divadlech A-studio Rubín, Ha-divadlo a Sklep. Spolupracovala s divadelními skupinami Secondhand Woman a Vosto5, hraje v dětském divadle Minor. Je autorkou pravidelného pořadu „Sedmé nebe s Načevou“ na Českém rozhlasu Vltava.

Načeva je originální interpretkou poezie, kterou vnímá s citlivostí a silou a svým projevem má po-tenciál ji přiblížit lidem, kteří by si k ní jinak cestu nenašli – a v tomto je u nás jedinečná. Česká televize Poháněná objevitelským zápalem se tak skrze četbu Zajíčka dobrala jednotlivých autorů a autorek, kteří se objevili na albu. Intuitivně vybraným básním, které ji nejvíce oslovily, se Načeva dostala až na dřeň. Jako by je napsala sama. A tohle všechno se podařilo otisknout do Zdivočelých koní. V tajemné, pochmurné i posmutnělé poezii umí Načeva prostě dobře chodit. – Radio Wave

Osobně pojatá forma atmosférické, různými chytrými moduly transformované tělesné hudby, ve které hlas zpěvačky zní jako médium hlubšího, třeba i holotropního (pod)vědomí. Zásadní roli v její hudbě mají básnické texty, které naplňují její představu o tom, co je důležité a co bude znít spolu s proměňující se hudbou nadčasově a trvale.- Jiří Peňás

Od éry alba Nebe je rudý neměla Načeva takhle početnou, pestře složenou a údernou kapelu, jako je formace Zdivočelí koně. Zpěvačka, která má unikátní dar měnit básně na písně, na svém po-slední albu nejenže oživila poezii zakázaných autorů a autorek z období 60. až 80. let, ale také ko-lem sebe soustředila výjimečnou skupinu muzikantů. Renomovaný producent Amák, který vytvořil nejen zvukový design alba Zdivočelí koně ale je také nedílnou součástí živých vystoupení Načevy. Během nich s důkladností sobě vlastní a přímo na místě dotváří plastický, vrstevnatý a nekompro-misní sound kapely. Zdivočelí koně mají rozlet i vědomí tradice. Předrevoluční samizdatová poezie tu je v rukách muzikantů snad všech alternativních žánrů, jaké se tu po roce 90 objevily a nebály se ohledávat temnotu a nořit se do ní – od post-punku po hardcore. Na koncertě nad tím pak Načeva bdí, aby vše bylo tak správně zdivočelé, jak má byt. „Posledním vlakem ujedem spolu. Koupím ti lístek, neřeknu kam,“ zpívá verše Václava Hraběte a publikum si může být jisté, že i když nezná cíl, cesta bude stát za to. – Pavel Turek, Respekt


 
Doporučujeme