Sona Jobarteh – Nástroj kora jako magický crossover mezi kulturami. První žena-virtuózka na koru, nástroj, který byl původně doménou mužů. Její předkové přišli z Gambie a díky znalosti afrických kořenů i evropské hudby (studovala hru na violoncello i klasickou kompozici), suverénně balancuje na hraně obou světů. Sona Jobarteh se stala první ženou-virtuozní hráčkou na koru, která byla původně doménou mužů. Ta díky 21 strunám a zvukovou podobností k harfě patří k nejdokonalejším africkým nástrojům. Sona Jobarteh navazuje na své africké kořeny, ale po svém. Narodila se v Londýně, kam její předkové přišli z Gambie, země známé elitními klany profesionálních hudebníků. Na koru se Sona učila od svého bratra i otce, vedle toho studovala cello i klasickou kompozici. V Gambii a dalších západoafrických zemích se hudební profesi věnují rodinné klany, v nichž se instrumentální či pěvecké umění předává z generace na generaci. Příslušníci této kasty, zvaní grioti, se mezi sebou vdávají a žení, a svým dětem tak poskytují tu nejlepší hudební průpravu. To je také důvod, proč se mezi současnými hudebníky objevují tak často stejná příjmení: největší žijící hráč na koru se jmenuje Toumani Diabate, což je francouzská transkripce téhož příjmení, které v anglické verzi užívá Sona Jobarteh. V dětství se Sona pohybovala mezi Londýnem a Gambií. Na koru se nejprve určila od staršího bratra, v šesti začala hrát na cello, klavír a harfu. Tehdy s bratrem poprvé vystoupila v Jazz Café v Londýně, v jedenácti absolvovala první sólový koncert s violoncellem v prestižním sále South Bank Purcell Room. Od třinácti let ji bratr bral na turné se svojí skupinou s pestrým zaměřením – od indické a africké hudby až po reggae. Od 14 let studovala evropskou vážnou hudbu na renomovaných školách jako Purcell School či Royal College of Music. S odstupem času vzpomíná, pod jakým tlakem se ocitla: „Pokud chci absolvovat výuku, vše ostatní musí pryč. Proto jsem vedle violoncella zvolila studium kompozice, jedinou oblast, kde mi zbýval nějaký tvůrčí prostor.“ V 17 letech se rozhodla, že se vrátí k hudbě svých předků, vydala se za otcem, který tehdy žil v Norsku a studovala u něj koru. A zároveň využila své kompoziční znalosti a psala nové písně. „V tom mě inspiroval Habib Koite.Ten jako první navázal na tradice griotů vlastní kompoziční metodou. Také jako první vybočil z tradičního řemesla griotů, což bylo skládat oslavné písně na africkou aristokracii. Habib na afrických kořenech postavil vlastní styl, což je cesta kterou sleduji také.“ Uplatnila se i ve filmové hudbě, hollywoodský skladatel Alex Heffes roku 2011 použil její zpěv v soundtracku The First Grader, v české verzi Prvňák. Sona Jobarteh je též aktivní ve společenských projektech, v Gambii založila první kulturní akademii, která nese jméno jejího dědečka, což byl virtuozní hráč na koru, Amadu Bansang Jobarteh.