Miroslav Kemel je dlouholetý přední český karikaturista a také český písničkář. Hraje na akordeon, kytaru a foukací harmoniku. Po natočení debutového CD Krajem šel anděl přichází s druhým CD Nic víc. Jeho písničky stojí na kvalitním původním textu (zúčastnil se festivalu zpívajících básníků v Kromeříži) jsou o skutečně prožitých věcech, které nás potkávají, se kterými se musíme vyrovnávat na cestě k vnitřní svobodě. Ve svých písničkách se nebojí velkých citů, myslí si, že člověk by se za své city, emoce, tedy radost, vztek, strach ani smutek neměl stydět, jsou naší součástí a potlačovány vedou k sebedestrukci.

Mirek píše: „Nejlépe věci fungují, když se dějí samy od sebe, bez našeho přičinění. Tak nějak pomalu vznikaly tyhle písničky, tak nějak vznikla celá kapela i spolupráce na novém CD Nic víc s Vladimírem Javorským. Na úplném začátku bylo hraní po žižkovských hospodách, prvními honoráři byly pivo a rum. Pak se dlouhá léta nic nedělo, kromě příležitostného hraní na kytaru společně s přáteli. Někdy před 8.lety jsem se zamiloval do akordeonu. První mi půjčil Vladimír Javorský od svého přítele Vaška Koubka. Za harmoniku jsem jen tahal a poslouchal ty nádherné zvuky…Pak jsem začal chodit k učiteli a protože mě nebavily etudy, složil jsem si svoji první písničku, na které mě bavilo cvičit. Pak jsem složil druhou, třetí…Když jich bylo asi 15, začali jsme hrát na koncertech, když jsem jich měl 20 vydali jsme první CD Krajem šel anděl. Teď jich mám asi 50 a vydáváme druhé CD Nic víc a v plánu už máme třetí… Muzikanty jsem nesháněl, prostě jsme se potkali, byli jsme ve správný čas na správném místě. Vlasta Konopiský, kytarista, houslista, mandolinista, výtvarník…s tím jsem se seznámil přes africké bubny a malířská soustředění u Středozemního moře. Tomáš Görtler akordeonista, klávesák, se kterým jsem se seznámil na inzerát, když prodával akordeon. Akordeon jsem od něho nekoupil, ale pár lekcí na akordeon ano a potom s námi začal hrát, protože se mu naše muzika líbila. Služebně nejmladší je Josef Prexl, perkusionista, akordeonista a klávesák, kterému připadla role perkusionisty, protože akordeon a klávesy jsme v kapele už měli obsazené. S ním jsem se seznámil na hlasovém workshopu v Jižních Čechách. A s Vladimírem Javorským, velkým hercem, muzikantem a hlavně velkým člověkem, jsem se seznámil asi před 20. lety na meditačním kempu. Když se zúčastňoval společných akcí, muzicíroval s námi na kytaru, ukulele, flétnu. Pak s námi, jak mu herecké povolání dovolilo, začal příležitostně vystupovat na koncertech jako host. U muziky odpočívám od své hlavní profese, profese karikaturisty, který sleduje zprávy z domova i ze světa a denně se trápí nad kresbou pokud možno aktuální a současně nadčasovou, což se ne vždy daří. Muzika mi pomáhá přežít ten stres z každodenní povinnosti odevzdat kresbu včas. A dovoluje mi ponořit se hloub do sebe, do svých příběhů bez nutnosti být vtipný a aktuální…“