Půlnoc svého času vyplnila vakuum, které vzniklo po rozpadu mýtických The Plastic People Of The Universe, na rozdíl od nich ale vystupovala v letech 1988 – 1993 veřejně, nicméně základ jejího repertoáru – stejně jako u „Plastiků“ – tvořily výhradně kompozice Mejly Hlavsy. V lednu 2011 se uskutečnila v pražské Akropoli ojedinělá koncertní událost: jako připomenutí deseti let od Mejlova úmrtí (mimo Půlnoci také The Plastic People Of The Universe, DG 307, Garáž, Fiction, Šílenství) vystoupilo několik jeho hudebních přátel (Filip Topol, Jan Brabec, Vratislav Brabenec, Joe Karafiát, Pavel Zajíček a další) – a speciálně pro tento večer obnovená Půlnoc, během jejíhož koncertu Jana Hlavsová, Dana Němcová a Ivan Jirous pokřtili dvojalbum archivních nahrávek Půlnoci nazvaných Kniha noci. Koncert Půlnoci v Akropoli měl být pouze jeden u příležitosti křtu, ale ohlas, kterého se vystoupení dostalo, přiměl hudebníky aby pokračovali alespoň ještě chvíli. Smyslem jejího dočasného obnovení od samého začátku totiž nebyl nějaký „comeback“, ale připomenutí života a díla jejího zakladatele, který by se loni také dožil šedesáti let. Během tohoto krátkodobého oživení Půlnoci se ukázalo, že Hlavsovy písně oslovují nejen pamětníky, ale našla si k nim cestu i celá nová generace posluchačů. Nicméně ambicí členů skupiny nebylo skládat nové písně, ani donekonečna obehrávat stále stejné skladby – skutečně šlo jednak o krátkodobé připomenutí jedné z etap českého undergroundu, kde má Půlnoc bezesporu své kořeny, ale zejména o hold nesmírnému talentu a nadčasovosti autorského rukopisu jejího výhradního skladatele. Kapela oprášila většinu půlnočního repertoáru a v sestavě hudebníků, kteří všichni původní Půlnocí prošli, tj. Michaela Němcová – zpěv, Josef Janíček – klávesy, zpěv, Tomáš Schilla – violoncello, zpěv, Jiří Křivka – kytara, namísto Mejly Hlavsy zaskočil původní bubeník Půlnoci, Petr Kumandžas – baskytara (z důvodu Kumandžasova pobytu v zahraničí dvakrát zaskakoval u basové kytary Tomáš Skřivánek – Krch-Off, All Tomorrows Parties Band) a Jiří Michálek – bicí, objela s třiceti koncerty takřka celou republiku, včetně účinkování třeba na slovenské Pohodě, trutnovském Open Air festivalu, litoměřickém Kořenu či mikulovském Eurotrilogu, zahrála na několika benefičních akcích bez nároku na honorář a také na svatbě jako svatební dar nevěstě. Vzkřísila i několik skladeb, které nebyly nahrány a tedy se – k jejich škodě – ztratily v propadlišti času. Na těchto posledních koncertech uvede prakticky všechny písně, která Hlavsa pro Půlnoc zkomponoval, celkem tedy zazní takřka dvacítka skladeb typického Hlavsova rukopisu, která bude kompletně nahrána v pražské Akropoli na posledním koncertě. A na podzim/zimu roku 2012 předpokládá vydavatelství Guerilla Records, že na CD a DVD vydá záznam nejen z těchto aktuálních koncertů, ale i historické dokumenty o skupině Půlnoc. Zaslouží si to!

http://bandzone.cz/pulnoc http://www.facebook.com/…327489375469 http://www.facebook.com/…44394984119/ www.guerilla.cz http://www.rock.cz/…t-je-zazitek Rozhovory s Tomášem Schillou na téma Půlnoc: http://www.denik.cz/…0110701.html http://www.musiczone.cz/…-to-i-slyset

Za Půlnoc a vydavatelství Guerilla Records Vladimír „Lábus“ Drápal Tomáš Schilla: Půlnoc dělávala výběrová řízení na zpěvačku v hospodě Praha, Litoměřice /ROZHOVOR, PROGRAM FESTIVALU LITOMĚŘICKÝ KOŘEN/ – Nebyla to náhoda, že se 8. ledna 2011 na naši hudební scénu na chvilku vrátila jedna z respektovaných legend – skupina Půlnoc. Na stejném koncertě v pražské Akropoli totiž lounské vydavatelství Guerilla Records, label Vladimíra „Lábuse“ Drápala, křtilo další ze svých úctyhodných a důležitých reedicí – 2CD „Půlnoc: Kniha noci 1988 – 1989“. Raritní komplet nabízí dva koncerty, které vešly do dějin českého undergroundu. Vždyť Půlnoc (existovala v letech 1988 – 1993) sama, hypnotická skupina okolo Mejly Hlavsy (1951 Praha – 2001 Praha) z Plastic People of The Universe s osobitou Michaelou Němcovou u mikrofonu, byla předělem mezi undergroundem a „oficiální“ scénou. Tleskala jí kritika i Amerika, když jí hrála, o tom ale už více s violoncellistou Tomášem Schillou. Hudebníkem v bílém, který hrál v Půlnoci již tenkrát a hraje zde také dnes. A ještě ve skupinách Krch–off, Echt, DG 307… O legendární kapele Mejly Hlavsy jsme si povídali s tím nejpovolanějším. Už v roce 1988 u zrodu Půlnoci Schilla seděl, hraje totiž na violoncello. A jak! Ohlédnete-li se, vznikla Půlnoc: a) protože čas nazrál hudebně a umělecky , b) bylo její založení součástí společenských změn? Půlnoc vznikla v době, kdy Mejla cítil stále silnější touhu stát na pódiu a hrát před regulérním obecenstvem. Současně v SSSR probíhala tzv. perestrojka a glasnost, což samozřejmě mělo vliv i na klima v Československu. Tak jsme to zkoušeli, nejdříve jako Maskovaní bandité rytmu a posléze jako Půlnoc. To už vyšlo. Váže se ke jménu kapely příběh, či dokonce legenda? První pokus byl s názvem Maskovaní bandité rytmu, tuším, že jsme měli hrát v Brně u Lenky Zogatové. Z toho nějak sešlo, a tak vznikla Půlnoc jako tajemný čas, kdy něco starého zaniká a něco nového je na počátku… Jaké to bylo, hrát na violoncello s částí legendárních Plastiků, s Mejlou plus Michaelou Němcovou? Tak já s tou jak říkáš legendární partičkou, hrál už chvíli předtím, když se nahrávala hudba k Havlovu Pokoušení. A pak také na 50. narozeninách Václava Havla, pro mě to tedy taková změna nebyla. Když se upeklo, že bude Půlnoc, bylo potřeba najít zpěvačku. Výběrová řízení jsme pořádali v restauraci Na Klamovce – to bylo výborný. A když přišla Míša, bylo celkem hned jasné, že to bude právě ona. A jaké bylo podívat se s těmi všemi muzikanty za kopečky…? Brzy přišla možnost jet na turné do USA, to byl přelom dubna a května 1989. To bylo skvělý turné, všude plno lidí, zájem o nás, pochopitelně i z politických důvodů, ale neméně i z důvodů hudebních. Stačí si přečíst kritiky třeba R. Christgaua. Nakonec přišlo ještě jedno turné a v USA natočení desky City of Hysteria. To už na kytaru ale hrál Tadeáš Věrčák. Od baskytaristy Milana Mejly Hlavsy se asi muzikant dost naučil… Jistě, Mejla byl na pódiu naprosto charismatická bytost. Stát s ním, v mém případě sedět, na jednom pódiu, to byl neopakovatelný zážitek. A když začal hrát, vše bylo ještě umocněno. Bylo to úžasný, nelze zapomenout… Byla pro vás v 80. letech zpěvačka Michaela Němcová zjevením? Soudím, že její označení „česká Nico“ až tak moc nepřehání… Zjevením asi ne, to by bylo přehnané, ale zpívala a zpívá nezaměnitelně. Označení česká Nico však vymysleli novináři; ale proč ne – jistě jí to nevadilo… Ostatně zájem americké Aristy, která financovala nahrávku City of Hysteria (Arista 1991, v ČR BMG Ariola 2001), byl opřen právě o ní. I to byl jeden z důvodů, proč Půlnoc nakonec nepodepsala profesionální smlouvu… Jak vzpomínáte na dva koncerty, které vyšly souborně na 2CD Guerilly Kniha noci? Bylo pro Půlnoc normální hrát v Praze? Po pravdě řečeno, přesně si už tyto koncerty vybavit nedokážu. Vím, že první byl na Chmelnici, já byl dost nervózní, ostatně trému před začátkem mívám dodnes; bylo tam plno lidí, hodně očekávání a tak. V Praze se hrálo převážně na Chmelnici, jednou jsme hráli ve Vinohradské tržnici v podzemí, po převratu samozřejmé těch míst bylo mnohem víc… Zas tak vzácné v Praze hrát nebylo. Která písnička Půlnoci byla pro vás nejsilnější? Nebo šlo spíš o celkovou atmosféru a pocity? Nerad bych vypichoval nějakou jednotlivou skladbu, těch silných je docela dost, pokud to nejsou všechny. S odstupem doby se mi líbí třeba jiné a tak. I skladby z posledního období Půlnoci jsou výborné, písně Údolí ohně, Dveře, Zrcadla. Ty zatím nehrajeme, ale možná je ještě zkusíme oprášit pro pár posledních koncertů… Jste zkušený muzikant, hrajete v řadě kapel. Přesto – jaké je opět stát s Půlnocí na pódiu? Je to až deja vu? Tak už nehraje Mejla, to je myslím podstatná změna. Ale jinak se na pódiu cítím výborně, zvláště s Pepou Janíčkem se dobře na pódiu komunikuje. No, ono i mimo pódium, co si budeme povídat… Slyšet po letech znova Míšu je super, stejně jako kvílení a sóla Jirky Křivky. Petr Kumandžas to má hrozně těžký, plno lidí jeho basu srovnává s Mejlovou, ale já vím a slyším, že to zvládá bezvadně; vždy je plně soustředěný a jeho spolupráce s Jirkou Michálkem za bicími je tím správným motorem celé Půlnoci. A písně mají podmanivou atmosféru, těšíme se na každý koncert, ještě pár jich bude… Bohužel už tu Mejla Hlavsa není. Je to bez něj hodně jiné? Mejla byl vynikající hudebník, baskytarista, skladatel, kamarád, chybět bude vždy; takových věrných Hatatitlů bylo málo. Co se týká hraní, to moc neřeším. Obnovení Půlnoci je krátkodobý nápad, ale chybí především lidsky, kamarádsky, jako člověk, přítel. Je tu po něm stále díra. Co byl problém při návratu Půlnoci? Koho bylo těžké sehnat či přemluvit? A je jisté, že to je opravdu jen dočasná záležitost? Tak pokud vím, nikdo nebyl proti, jen jsme měli obavy, zda to zvládnem, zda to má smysl, zda to bude ještě někoho zajímat a tak. A zda je to dočasné? Já jsem přesvědčen, že ano. Nemá smysl donekonečna opakovat staré věci. Zkusíme přidat některé z posledního období Půlnoci, ale špatně se shánějí nahrávky či noty. Konec pak bude v březnu 2012 na Lábusovkách… Prozradíte současný repertoár? Lze říci, že je to vše od tehdejší Půlnoci, písničky z debutu plus „Velveti“? Není co tajit, mnoho lidí ví, co hrajeme. Velveti tam vyloženě nebudou, ale už v otázce byla česká Nico, takže atmosféra tam jistě bude. Nejspíš zaznějí např. Podivná, Dopis, Pospěšte sny, Hochu zlatej a další a další. Už se těšíme. Vzniknou i nové písničky? Nové písně pod názvem Půlnoc mohu, myslím, vyloučit. Půlnoc byla a zůstává autorsky výhradně Mejlova, líbí se nám ta kompaktnost programu… Autor: Radek Strnad, Severočeský deník, 1.07.2011

V lednu 2011 se uskutečnilo v Akropoli ojedinělé koncertní setkání: jako vzpomínku na 10 let od úmrtí Mejly Hlavsy se sešlo několik jeho hudebních přátel, na závěr pak vystoupila pro ten večer znovuobnovená Půlnoc. Mělo to být jen pro tuto jednu chvíli, ale ohlas, kterého se vystoupení dostalo, přiměl hudebníky aby pokračovali alespoň ještě chvíli.

Během následujícího období objela Půlnoc celou republiku, na mnoha koncertech připomněla kvalitu a nadčasovost nestárnoucích písní, které pro ni Mejla Hlavsa zkomponoval. Během krátkodobého oživení Půlnoci se ukázalo, že Hlavsovy písně oslovují nejen pamětníky, ale že si k nim našla cestu i celá nová generace posluchačů. Nicméně ambicí členů skupiny nebylo skládat nové písně. Skutečně šlo výhradně o připomenutí jedné z etap českého undergroundu, kde má Půlnoc bezesporu své kořeny.

A tak se čas, určený pro půlnoční koncerty podle původní domluvy, nachýlil ke konci. Půlnoc hodlá uzavřít svou existenci tam, kde ji symbolicky obnovila: na podiu Paláce Akropolis. Stane se tak v sobotu 19. května a Půlnoc odehraje kompletní repertoár, včetně několika písní z posledního období souboru (skupina svou činnost ukončila v roce 1993), které nestačila nikdy natočit a posluchači je tak znali jen z koncertů. Pokusíme se tento koncert nahrát, snad se podaří vydat tyto písně znovu v odpovídající kvalitě.

Sestava: Michalea Němcová, zpěv, Josef Janíček, klávesy, zpěv, Tomáš Schilla, violoncello, zpěv, Jiří Křivka – kytara.Petr Kumandžas – bicí, Jiří Michálek – bicí, Mejla Hlavsa – hudba.