V roce 1965 byly studentské oslavy majáles oficiálně povoleny po několikaleté pauze vyvolané obavami režimu z možných politických dopadů studentských recesí. Hned první ročník oprávněnost nedůvěry k svobodným projevům názorů studentů potvrdily. Králem majáles se stal americký beatnický básník Allen Ginsberg, jeho návštěva v Československu však skončila velkým skandálem a básník byl z mravnostních důvodů (homosexualita) a kvůli opilství a výtržnictví ze země vyhoštěn. To samozřejmě vyvolalo s velmi negativní ohlasy u části kulturních pracovníků i vysokoškolských studentů. Například Milan Kundera se podle Státní bezpečnosti vyjádřil, že morální důvody byly jen záminkou, takové a horší věci podle něj dělají i naši studenti, hlavní důvod pro vyhoštění podle něj představoval strach z ideologického působení Ginsberga. Naopak některé stranické organizace požadovaly tvrdé potrestání osob nějak spojených s pozváním Ginsberga do Československa. Ginsbergovým “nástupcem” se stal František Sedláček, který však za svůj předvolební projev zaplatil vyloučením ze studia na Stavební fakultě ČVUT. Majáles jenom v Praze sledovalo kolem 150 000 občanů. Nemusíme pochybovat o tom, že i naši studentští hrdinové se alespoň nějakým způsobem do majálesového dění zapojili.Kontakt, 1965; Československá televize
