Hranice mezi vysokým uměním a popem se rozpouštějí, stejně tak intenzivně se rozmlžuje třeba rozdíl mezi experimentální hudbou, jejími tanečními odnožemi nebo současnými variacemi na klasiku. Ve Francii narozený a v Belgii žijící skladatel Sylvain Chauveau všechny tyhle tendence zosobňuje – největší poprask totiž způsobil v roce 2005, kdy společně se svým kolektivem Ensemble Nocturne oblékl nejznámější hity Depeche Mode do křehkého akustického hávu. Fungovalo to výborně a Chauveau tak zároveň tak formuloval svůj světonázor a základní východisko: hudba je v jeho případě jenom jedna a to, jakým způsobem je zahraná, není ve výsledku důležité. Jde o emoce.
Přestože se totiž Chauveau ve svém kombinování elektroakustické hudby a ambientu často zašťiťuje nejrůznějšími koncepty, třeba zkoumáním ticha na minialbu S., výsledkem je vždy hudba, která žádné dodatečné vysvětlování nepotřebuje. Tenhle přístup dává Sylvainovi Chauveau velkou míru tvůrčí svobody, kterou uplatnil třeba na přelomové desce Nuage z roku 2007 – tuhle nahrávku, která v sobě velmi organicky spojuje okouzlení moderní klasikou, klavírní vybrnkávání a smyčcové plochy, můžeme směle zařadit mezi ty nejlepší desky veličin jako je Max Richter nebo kapela Stars Of The Lid. Stejně jako jmenovaní i Chauveau dokázal na albu skvěle balancovat na tenké hraně mezi snovým a magickým ambientem a nepatrným sentimentem.
Chauveau se ale stále mění – ve své zatím poslední inkarnaci, kterou představil na loňském albu Kogetsudai, jemně odsypává elektronické drony, které míchá s digitálním tepáním, nenápadnými glitchy, mužským hlasem laděním krátkovlnného rádia. S celým nahráváním navíc pomáhal Adam Wiltzie, tedy polovina už zmíněných Stars Of The Lid, který je zároveň spojený s projekty jako The Dead Texan, Aix Em Klemm nebo The Winged History For The Sullen. Je tedy zjevné, že Chauveau svůj zvuk pořád výrazně obměňuje a modeluje, i v téhle části vlastního hudebního příběhu ale nechává proplouvat v pozadí všudypřítomné emoce, které se sice mohou občas skrývat, ve skutečnosti ale celou hudební odyseu kormidlují.
