Matka holandské hudebnice Chantal Acdy byla operní zpěvačka, přesto ale svoji dceru nikdy nenutila do žádných pěveckých lekcí – vycítila v ní potenciál a sama jí řekla, že si svoji cestu hudebním světem musí najít sama. Chantal Acda už to dělá přesně třináct let. Tak dlouho totiž uplynulo od doby, kdy se z Holandska přestěhovala do Belgie a kdy začala nasávat tamní atmosféru neustálého křížení hudebních žánrů, ve kterém je všechno dovoleno. Právě tam se taky seznámila s Adamem Wiltziem, který se kromě účinkování v legendární ambientní kapele Stars Of The Lid věnuje nespočtu bočních projektů. Jeden z nich založil společně s Chantal, která pod hlavičkou kapely Sleepingdob poprvé jasně formulovala svoje hudební vize.
Chantal Acda se cítí nejjistější v nejasném bodě, kde se stýká křehké folkové písničkářství, ambient s ozvuky klasické hudby a jemné náznaky popových melodií. Dlouhé roky tuhle uhrančivou kombinaci pilovala a k dokonalosti ji dotáhla na loňské desce Let Your Hands Be My Guide, kterou jako první vydala pod svým vlastním jménem. V tomhle gestu je cítit určité obnažení a právě to tematizuje samotná nahrávka, na které Chantal spolupracovala třeba s Peterem Broderickem známým třeba z vydávání na kultovním labelu Type Recordings. Velmi přirozeným způsobem si pak Chantal našla cestu i k berlínskému skladateli Nilsovi Frahmovi, který vystoupil na loňském ročníku festivalu Spectaculare.
Přestože Chantal Acda obratně míchá folk s ambientem a popem, její největší inspirací je Joni Mitchell – dost to prozrazuje o její skladatelské metodě, která prý výrazně vychází z jejího podvědomí a rozhodně není nijak cíleně řízená nebo zbytečně racionalizovaná. Chantal Acda zkrátka skládá jednoduše proto, že musí a nic jiného jí nezbývá. Z její intenzivně upřímně hudby je to rozhodně cítit. Jak totiž Acda sama řekla, hudba je její domov a zároveň jediné místo, ve kterém se cítí bezpečná – tenhle pocit navíc dokáže velmi sugestivně přenést i na posluchače.
Svoji premiéru na Festival Spectaculare si odbude Lenka Dusilová – výrazná osobnost domácí hudební scény svobodně rozkročená mezi tradičnější popové formy a experimenty. Upozornila na sebe na začátku devadesátých let, kdy působila v čele rockové skupiny Sluníčko. Poté navázala spolupráci se skupinou Lucie a s jejím frontmanem Davidem Kollerem vytvořila formaci Pusa. V nové dekádě zpívala s Čechomorem a vydala ambiciózní sólové album Mezi světy, pak se ale pod hlavičkou kritikou vysoce ceněného Eternal Seekers vydala zkoumat hranice jazzu a world music. Zatím poslední kapitola v její bohaté diskografii je nadepsaná jménem projektu Baromantika, jehož druhé album vyšlo na podzim roku 2014. Lenka Dusilová je šestinásobnou držitelkou Cen hudební akademie Anděl.
