Přehlídku zakončí v Paláci Akropolis dvojkoncert talentovaného klavíristy a skladatele Nilse Frahma, a vystoupení německého klavíristy Hauschky, který si jako hosta přiveze finského perkusionistu Samuli Kosminena, známého mimo jiné ze spolupráce s Kronos Quartetem.
Nils Frahm: Klavír jako předmět doličný Postupy komorní vážné hudby či minimalismu poslední roky výrazně zasahují do sféry ambientu či experimentální elektroniky a mezi nejvýraznější představitele tohoto fúzování patří berlínský hudebník Nils Frahm. Jeho intimní klavírní skladby hrané s pokorou k tichu budou na Festivalu Spectaculare zastupovat současnou vlnu moderní klasiky, která v druhé dekádě nového tisíciletí nabrala nevídanou popularitu.
Nils Frahm studoval hru na klavír u Nahuma Brodského, žáka Čajkovského, se stejnou vervou jako vážné hudbě ale propadl i experimentální elektronice. Jeho debut Streichelfisch z roku 2005 se ještě nese v duchu abstraktních glitchových kompozicí s cvakajícími beaty, následné album Electric Piano (2008) už ale spadá do neo-klasického žánru. Kontemplativní kompozice alb Wintermusic či Bells (shodně rok 2009) objevují svět ztišené melancholie klavírních sól, které ale prozrazují i vlivy ambientu či post-rocku.
Frahmův velký průlom přišel v roce 2011 s albem Felt natočeným pro značku Erased Tapes, na níž se shromažďují výrazné osobnosti post-klasické vlny jako Peter Broderick, Ólafur Arnalds nebo A Winged Victory for the Sullen. Jedná se o úžasný experiment s klavírem, jehož zvuk je tlumený přes plsť. Výsledkem jsou intimní skladby, v nichž jsou mezi tóny slyšet i ty nejniternější pohyby uvnitř klavírní konstrukce. Album figurovalo ve výročních žebříčcích Guardianu nebo časopisu Mojo a mezi Frahmovy fanoušky se tehdy zařadil i Thom Yorke, který skladbu Ambre zařadil do svého žebříčku zveřejňovaného na webu Radiohead. Frahm má za sebou také nahrávky s čelistkou Anne Müller a nebo singly s Ólafurem Arnaldsem a F. S. Blummem.Stejně jako jeho kolega Hauschka, má i Frahm oblibu v neortodoxním použití svého nástroje – Screws natočil jako improvizace pro devět prstů v době, kdy si léčil zraněný palec a na aktuálním albu Spaces zapracoval do svých kompozic i samply zvonících mobilů či kašlání diváků nahrané během svého koncertu. Vinylové album Juno Reworked z roku 2013 ale potvrzuje, že má pořád blízko i ke světu elektronické hudby – na kolekci se remixy podíleli i Luke Abbott a Clark. /…ilsfrahm.com, http://vimeo.com/78130481
Hauschka: Hudba je dobrodružství V internetové éře mizí hranice mezi žánry a hudebník si může svobodně cestovat mezi různými formami. Příkladem takového dobrodruha je německý klavírista a skladatel Volker Bertelmann vystupující pod uměleckým pseudonymem Hauschka. Prošel rockovými i hiphopovými projekty, skládal experimentální elektronickou hudbu a od roku 2004 natáčí nahrávky na pomezí ambientu a komorní vážné hudby, k jejíž tradici ale přistupuje velmi neortodoxně.
Rodák z Ferndorfu u Düsseldorfu studoval několik let hru na klavír, ale od vážné hudby se jeho zájem v devadesátých letech rozšířil až po hip hop či drum'n'bass. V roce 1992 založil hiphopový projekt God's Favourite Dog, který to dotáhl až k smlouvě s velkou nahrávací společností. Po jeho rozpadu působil v drum'n'bassové skupině Nonex, zformoval electro-rockovou kapelu Music A.M. a nebo produkoval taneční nahrávky. Funkcionální rytmy dance music v něm zasely fascinaci hudbou redukovanou na nejnutnější elementy, až ho napadlo zkusit se obejít i bez elektronických nástrojů samotných. Oklikou se tak vrátil ke klavíru, který s oblibou začal všemožně preparovat, tak, aby získal dosud neslyšené zvuky.
Počínaje deskami Substantial (2004) a The Prepared Piano (2005) svůj nástroj kutilsky proměňuje, aby z něj vyloudil co možná nejpozoruhodnější zvuk. Modifikuje táhla či přikládá pingpongové míčky a plastové lahve na struny. Pro někoho je to možná svatokrádežný přístup, který ale výtečně funguje. „Nenávidím, když mi někdo v souvislosti s uměním řekne: „To je nemožné!“ Vždycky mě napadne: „Proč jsem vůbec tady, když musím dělat věci stejným způsobem jako předchozí generace?“ říká hudebník, který si vždy tvrdohlavě kráčel po své vlastní cestě. Ať už Hauschka skládá poctu svému rodišti na albu Ferndorf (2008) a nebo na Foreign Landscapes (2010) zachycuje dálavy, které procestoval, výsledkem je velmi osobitá instrumentální hudba s dotekem emoční intimity.
Festival Spectaculare představí Hauschku v doprovodu Samuli Kosminena, s nímž už před dvěma lety spolupracoval na desce Salon des Amateurs. Finský perkusionista a mistr samplingu se proslavil na konci devadesátých let jako člen skupiny Edea. Od té doby působí v islandských Múm, odkud si příležitostně odskakuje ke kolaboracím s Kronos Quartet či Jóhannem Jóhannssonem. Zahrál si ale i na sólovce Jónsiho ze Sigur Rós. http://hauschka-net.de/
