„Když myslím na tátu, vždycky si představuji, jak mi před usnutím něžně a potichoučku zpívá do ucha písničky. Tohle dělal, kdykoli se mi o něm zdálo. Mnohokrát.“

V projektu Crooners se umělci Divadla NIE rozhodli zkoumat téma vztahů otců a synů. Vycházejí z vlastních zkušeností i ze sdílených zkušeností dalších otců a synů. Inspirovaní Homérem i Ibsenem zkoumají vztahy, hovor i ticho. Sledujeme pátrání mladého muže po otci, který ho opustil. Jeho pátrání ho zavede do domu po dědečkovi, kde vedle sebe “existují” živí i mrtví. Jestli má někdo život tak těžký, že si připadá víc mrtvý než živý, tak zřejmě někdo naopak žije s takovou lehkostí, že si ani nevšimne, že už je po smrti. Na scéně připomínající hřiště i bojiště se tři generace mužů pokoušejí navázat kontakt, projevit zranitelnost a v neposlední řadě hrát spolu hudbu, hodně hudby. To vše na pozadí periodicky se vracející války. Živou hudbu hrají sami performeři Divadla NIE. Impulsem pro vznik této inscenace byla chuť pracovat s improvizovanou hudbou, s hudbou, která má kořeny v 50. letech, kdy muži společně hráli jazz, nosili obleky a nemuseli toho moc říkat.

Divadlo NIE svoji autorskou tvorbu pravidelně prezentuje v Paláci Akropolis. Jde o jedno z kritiky nejuznávanějších mezinárodních divadel dneška, které se věnuje převážně tvorbě pro mládež a dospělé. Divadlo NIE ve svých inscenacích kombinuje fyzické divadlo, směs jazyků, živou hudbu, storytelling a propojuje umělce z Česka, Norska, Belgie, Holandska a dalších evropských zemí.

Účinkující: Nils Oortwijn, Helder Deploige, Václav Kalivoda Režie: Kjell Moberg Scénografie: Katja Ebbel Světelný design: Christian Paulsen Produkce: Iva Moberg Koprodukce: Palác Akropolus

Jazyk: Anglicky s českými titulky Věk: 13+ Délka představení: 60 minut

Podpořili: Státní fond Kultury ČR, Ministerstvo Kultury ČR, Scenekunstbruket, Arts Council Norway, Asker municipality