Japonsko a meditativní hudba, to jde velmi dobře dohromady. Kultura země vycházejícího slunce si potrpí na zenové nálady, proto žádný div, že odtud přichází mistři ambientní hudby, kteří je umí zachytit s pomocí zvuku. Jedním z nich je multiinstrumentalista z Kyoto, Chihei Hatakeyama, který se na scéně experimentální hudby pohybuje už více než patnáct let. Začínal jako kytarista v několika rockových kapelách, ale na začátku tisíciletí přesedlal na laptop. Od polovičky minulé dekády působil také jako polovina elektroakustického projektu Opitope (s Tomoyoshi Datem), výrazněji se ale proslavil pod svým občanským jménem, pod nímž komponuje úchvatné zvukové krajiny s pomalu se rozvíjejícími melodiemi. Jeho skladby se pohybují na pomezí ambientu, drone music a new age a mají bezmála léčivé účinky. Potkávají se v nich akustické nástroje jako kytary, vibrafon nebo klavír, které ale Hatakeyama následně digitálně upravuje. Na globální experimentální scéně o sobě dal poprvé výrazně vědět albem Minima Moralia. Deska nazvaná podle slavného spisu německého filosofa Theodora Adorna nabízí sedm meditací na téma ticha. Zamlžené kontemplace nad obrazy vyjádřené názvy skladeb – ohňostroj na poli, hvězdný svit odrážející se na hladině řeky – vyšly v roce 2006 na kultovním americkém labelu Kranky. Chihei Hatakeyama přirovnává v rozhovorech svoji pomalou hudbu k umění čajového obřadu nebo procházkám po japonských zahradách. V jeho diskografii najdeme více než padesát albových projektů, z nichž některé jsou kolaboracemi se spřízněnými hudebníky. Jeho desky vyšly na značkách jako Room40, Home Normal nebo hibernate a v roce 2010 zakládá svůj vlastní label White Paddy Mountain, kde se kromě jeho nahrávek objevily i desky od Machinefabrik nebo Asuny. „Ambientní hudba není podle mě žánr, je to aspekt hudby, který se dá najít úplně všude,“ říká japonský experimentátor, který se představí poprvé v Praze, a to ve středu 13. června bude hostem koncertní série Music Infinity.