Francouzský skladatel a stavitel unikátních nástrojů kombinuje mechanické roboty s živou, jazzově soulovou trubkou. Během padesát let trvající dráhy si vydobyl respekt u umělců tak zvučných jmen jako Robert Wyatt, Jaki Liebezeit a Aphex Twin. Co je dnes běžné pomocí elektroniky, realizoval Pierre Bastien mnohem dříve mechanickými postupy. Od „elektronických čarodějů“ se liší i výsledkem: jeho performance jsou vizuálně fascinující, stroje postavené z dětských stavebnic vnášejí do procesu vlastní řád: „Někdy se vymknou kontrole, hrají po svém a lépe.“ Bastienovy multidisciplinární koncerty leží na pomezí hudby, výtvarného umění i science fiction a okořeněné dadaismem. Držitel Grammy Aphex Twin objevil Bastiena roku 1999. Byl prvním, komu došlo že Bastienova tvorba je „analogovou“ paralelou elektronické hudby a jeho alba vydával na své značce Rephlex. Guardian i něm napsal: “Šílený vědec který si získal obdiv celebrit."

Samozřejmě, skeptik může namítnout, že stroje na podiu jsou laciným nehudebním trikem na upoutání pozornosti. Omyl – používání mechanických konstrukcí či dětských nástrojů má v hudbě dlouhou a tvůrčí tradici – od Johna Cage přes Laurie Anderson až po Yanna Tiersena. Leopold Mozart dokonce napsal před dvě stě padesáti lety pro dětské nástroje symfonii. Nejedná se tedy o trik, ale o tvůrčí cestu, která rozšiřuje hudební obzor o nové zvuky, a navíc vrací „hře“ hudebníka zpět původní smysl, tedy dětskou hru jako objevování neznámých možností. Též berme na vědomí že řada nástrojů jsou v principu stroje: klavír používá mechanicky ovládaná kladívka, zvuk dud či varhan vzniká přesně regulovaným prouděním vzduchu.

Pierre Bastien je typ zarytého tvůrčího individualisty a jeho životní příběh je plný nečekaných zvratů. Když se stěhoval, na půdě mezi hračkami z dětství objevil starou plechovou stavebnici Meccano. Druhou inspirací byly knihy francouzského autora Raymonda Roussela, který posouval sci-fi myšlenky Julese Vernea do světa uměleckých instalací a hudebních nástrojů. K jeho vynálezům patřil 'termodynamický orchestr', s obrovitými teploměry naplněnými barevnými tekutinami, přičemž posun teploty způsobí změnu aranžmá. Rousselovy knihy mimochodem ovlivnily Marcela Duchampa, průkopníka dadaismu. Když roku 1968 v době studentských bouří Bastien studoval kytaru, cvičil podle metronomu, ale protože jeho tikání mu přišlo fádní, postavil na strany kyvadla dvě pánve – a tím zřejmě vytvořil vůbec první model automatického bubeníka. Bastien používá běžné potřeby z domácnosti jako hřebeny, zubní kartáčky, nůžky, vysoušeče vlasů, zubní protézy, stejně jako varhany, trubku či africké nástroje. Pomocí nich vytváří zvukové smyčky či přesně definované sledy tónů. Někdy se ale vyskytne nečekaný problém. Když chtěl třeba jako smyčku vytvořit dvanáctitaktové bluesové schema, zjistil že převodová kolečka stavebnice Meccano dokážou jako nejbližší možnost nastavit periodu dvanáct a půl, což prý v živém provedení poněkud zmátlo Jaki Liebezeita, bubeníka skupiny Can.